Jak si pořídit kočku
Jak se ze mě stala kočkařka
V podstatě omylem :-)
Celý život mám totiž silnou alergii na kočičí srst a bohužel jsem i astmatik...
Kočky miluji, od dětství mě fascinujíi lvi, tygři, ale i ty menší kočičky. A třeba Bengálská kočka nebo Mainská mývalí.....tak to je sen, bohužel z kategorie nesplnitelných.
Jsou to nádherná zvířata, že :-)
Ale mít kočku doma, to jsem se vždycky bála. Přece jenom zdraví mám jenom jedno. Takže i když mi občas někdo kotě nabízel, vždycky jsem odolala.
Jak si tedy pořídit kotě? Jak to všechno začalo?
Vlastně úplně nenápadně, telefonátem kamarádky Dáši jednoho květnového dne roku 2013:
"Hani, ty se vyznáš v Ivančicích, že?" Dáša mě nenechala ani pořádně nadechnout, abych vysvětlila, že ano, mám tam pár příbuzných...
"Fajn, tak jedeš v úterý se mnou!"
Co to? Proč to?
Vyšlo najevo, že Dáša si tam jede pro kocourka. Fajn, výlet jsem odsouhlasila. Nadopuji se léky a jedu s ní.
A to byl prostě osud.
Paní měla nejen kocourka pro Dášu, ale i několik koťat od nalezené toulavé kočky. Všechna koťata si nás zvědavě okoukla a šla pryč.
Až na jedno....
Ta malá černá chlupatá kulička s ocáskem, a s očičkama jak korálky. na mě pořád koukala, nechala se hladit, pak už mi spokojeně spinkala na klíně....a nechtěla se mě pustit.
A ty oči....
A paní ještě na mě takový ty klíny do hlavy, jako že:
"Líbíte se jí, normálně se cizích bojí"
"Ostatní mám zamluvené, ale černé se špatně udávají" (Což teda nechápu, nejsme snad ve středověku, aby jsme ještě furt věřili, že nosí smůlu, ne? )
"Kočka si vždycky své lidi vybere sama a Čertice má už evidentně vybráno".
Uznejte, to se nedalo. Nemohla jsem ji tam prostě nechat :-))
Takže to dopadlo tak, že aniž bych měla cokoliv připravené, natož to prodiskutované doma, tak zkrátka na zpáteční cestu se s námi v přepravce vydal nejen kamarádčin nový kocourek. K němu jsme do přepravky vmáčkly i to malé černé koťátko jménem Čertice.
(A ono to jméno k ní sedí, nejen barvou kožíšku, ale hlavně všetečnou a temperamentní povahou, prostě čertice :-)) ).
V autobusu mi pak došlo, že vlastně vůbec netuším.... proboha,
Jak se starat o kotě?
Takže jsem kamarádku v nastálé panice vyzpovídala a během té krátké cesty do Brna zjišťovala, co a jak.
Po cestě z nádraží jsem nakoupila to nejnutnější, tedy záchůdek a kočkolit, dvě misky (na vodu a nižší na krmení) a kapsičky Felix do začátku....
A po příchodu domů jsem začala studovat na internetu Návod na kočku :-))
Opravdu se to tak jmenuje a chci tímto poděkovat Barboře Kolmanové, jednatelce OS Podbrdska, která jej sepsala pro potřeby útulků. Bez toho návodu bych totiž byla ztracená :-))
Pro začínající kočkaře je super, a je volně na netu, takže jsem ho sem přidala. Návod na kočku si můžete stáhnout tady:
A tímto se tedy ze mě stala kočkařka.
Co se týká alergie, tak říká se, že na vlastní zvíře si člověk zvykne. Něco na tom bude, první asi tři měsíce jsem skoro umírala, nepomáhaly ani zvýšené dávky léků. A pak to začalo ustupovat... Dnes vyšší dávky léků nepotřebuji, beru jen běžné, prostě to, co před příchodem Čertice. A jen moje alergoložka to pozná na spirometrii atd. Ale to mě jaksi nebere, tak nějak dýchám a hlavně, že z ní už nebrečím a nesmrkám :-))
Učily jsme se s Čerticí postupně, já jak o ni pečovat, ona jak mi nezničit byt a nervy.
(Ale o tom píšu v samostatném článku).
Vychovávaly jsme se navzájem a myslím, že jsme to zvládly dobře.
Škrábance nepočítám, obě žijeme :-)))
A celkem spokojeně, takhle vypadá Čertinda dnes :-)
Stala se z ní kočka postelově venkovní - občas chodí ven, pouštíme ji na zahradu, ale nejraději se s námi válí v posteli.
Nadpis zní Jak si pořídit kočku, takže závěr bude na toto téma.
Pokud chci kočku určitého plemene, rozhodně si vybírám kočku s průkazem původu. Jedině tak totiž mám záruku, že jde opravdu o jedince toho daného plemene. Jde o testované chovy, takže riziko vrozených vad či nemocí je přece jen výrazně menší.
Inzeráty na kotě bez papírů.... po papírových rodičích například....no, myslím, že o různých množitelkách a množitelích se píše tak často, že množírny fakt není třeba tady rozebírat. Většinou jde o nekontrolovaná množení a hrozí riziko různých onemocnění (a tím vysokých nákladů u veterináře, takže to, co jste ušetřili, dáte za léčbu). Tím, že si vezmete kotě od množitelky (protože vám ho bylo líto), ji bohužel podporujete v dalším množení. Dokud to bude vynášet, proč by přestávala?
Přitom útulky praskají ve švech. Jsou plné nechtěných koťat od nezodpovědných majitelů, kteří své mazlíčky nekastrují a nechtěná koťata pak končí kdoví jak.
Takže za mě: jak si pořídit kočku? Nekupuj, adoptuj , uděláš dobrý skutek :-)
A co vy, máte kočku? A kolik? Je doma nebo venku? Napište mi o tom :-)